První degustace v novém Vinografu

Minulý týden ve středu jsem si odbyl svou premiéru v novém, velkém či chcete-li druhém Vinografu, který nedávno vyrostl na Senovážném náměstí. A bar si odbyl taky jednu svou premiéru, ochutnávka rakouských veltlínů a ryzlinků měla být snad vůbec první řízená degustace tohoto podniku.  No prostě akce sváteční a charakter vín tomu rozhodně odpovídal.

V zaplněném novém Vinografu to hučelo jak v úlu. Moc pěkný a vkusně zařízený prostor, kterému dominuje óbr bar a stěna s vinnými lahvemi. Umístění na Senovážném náměstí je ideální nejen z pohledu kolemjdoucích vínachtivých turistů, ale ocení ho i všichni dojíždějící lufťáci, mezi které patřím i já. Již není potřeba zoufat, když vám ujede před nosem pracně dobíhaný vlak. Naopak, čekání na další spoj si můžete vychutnat u dvojky či sedmičky nějaké tekuté dobroty. Bar má prý kapacitu prý až 90 míst, což je zhruba třetinová hodnota oproti vlakové soupravě City Elefant (310 míst k sezení).

Po Kalouskovi chce zdanit víno Francie. Jo a neuvěřitelný příklad solidarity navrch

Možná si ještě v živé paměti vybavujete histerii, která se v loňském roce zvedla ohledně plánu ministra financí Miroslava Kalouska, uvalit na víno spotřební daň. Podepisovala se petice, pořádaly demonstrace a pilo se víno. Vášnivá diskuze na podobné téma nyní čeká Francouze. Senátor Yves Daudigny navrhuje po zdanění lihovin (2011), piva (2012) obtěžkat větším daňovým břemenem také národní klenot – víno. Daň by se mohla pohybovat na úrovni 0,30 - 0,60 euro za lahev, přičemž v současnosti vinaři platí symbolických 0,04 euro za lahev.

Cíl je jasný přivést dodatečné prostředky do státního rozpočtu. Na rozdíl od České republiky by se navíc mohlo jednat o výraznější finanční injekci. Víno ve Francii tvoří necelých 60 % spotřeby všech alkoholických nápojů. Zástupci vinařské branže samozřejmě nevidí tento návrh jako rozumný. Argumentují tím, že by mohl ohrozit obor, který ve Francii zaměstnává půl milionu lidí a který přispívá 7,6 miliardami do státního hospodářství. V souvislosti s dlouhodobým trendem, kdy ve Francii klesá spotřeba vína, by skutečně zvýšení daňové zátěže nemuselo být tím správným krokem, jak podpořit francouzské vinaře. Jestli jsou ale Francouzi v něčem dobří, kromě vína, tak je to určitě stávkování, takže se o osud místních vinařů tolik nebojím..

S radostí luštit mravenčí písmo

Nedávno jsme s bratrem vedli diskuzi na téma různých přídavků či přisypávek, které se dnes při výrobě vín běžně používají. Různé enzymy, umělé kvasinky, síra a bůh ví, co ještě. Divil se, jak je možné, že se na vínech informace ohledně výrobních postupů a aditiv na rozdíl od některých jiných potravin neuvádí. Zcela opačné zmatení zase nastalo, když jedna kamarádka na etiketě amerického vína objevila informaci, že víno obsahuje vajíčka. Ne každý totiž ví, že vaječné bílky se používají běžně při výrobě vín jako čiřidlo. Většina vín tak není vhodná pro vegany, kteří nepožívají nic původu živočišného.

Etiketa, kterou najdete na některém z tuzemských vín, by měla obsahovat základní informace, jako jméno výrobce (či distributora), jeho sídlo, název vína, obsah balení, označení šarže nebo obsah alkoholu. Povinností je také uvádět možné alergeny, pokud jsou ve víně obsaženy. Nejčastěji se uvádí výraz „siřičitany“ nebo „oxid siřičitý“, a to konkrétně v případě je-li obsah SO₂ vyšší než 10mg/litr. 

Alsaská vína na Vysočině

Část druhého květnového týdne jsme strávili s rodinkou na pohodové dovolené v Hartmanicích na Vysočině. Večery nám zpříjemňoval Valentin Zusslin, respektive vydařená bílá vína tohoto alsaského vinařství. S manželkou jsme si tak užili „Péčko“ (rozuměj cuvée „P“, nikoliv hanbatý film s polonahými ženštinami), „Véčko“, Pinot Gris, vše v ročníku 2011 a vyzrálý Muscat Bollenberg 2007. Takže ať žije Alsasko a Vysočina také, samozřejmě!

Místní Penzion na Vysočině vřele doporučuji na dovolenou s malými dětmi, vybavení je tomu víc než maximálně uzpůsobeno. Vnitřní bazén se slanou vodou, herna plná hraček, velká zahrada, pískoviště, houpačky, houpací koníci apod. Po dobu našeho pobytu také tvořili osazenstvo hotelu výhradně sympatické rodinky s malými dětmi a skupina jakýchsi do skupiny sdružených nervózních matek. S dětmi samozřejmě. Na zahradě u pivečka (Polička 11 světlá nebo Polička 13 černá), ale člověk celkem v klidu vypnul a odclonil všudypřítomný hluk a povyk. Pan majitel více než ochotný a vstřícný jakémukoliv požadavku. Svatý to člověk, s ohledem na klientelu, se kterou se potýká…

eCUVEE – VOC Blatnice, Paříž, Argentina, cuvée čtyř kontinentů, Champagne

eCUVEE, to je informační směska s osobitým buketem. Není to tak dávno, co jsem tu psal o vínech originální certifikace (VOC), respektive důvodech, proč bude těchto vín na trhu v budoucnu přibývat. Netrvalo to ani tak dlouho a bylo ohlášen vznik nového VOC, konkrétně VOC Blatnice. V rámci již pátého moravského VOC a prvního ve slovácké podoblasti, tak budou prodávána vína z odrůd Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Rulandské šedé a Chardonnay. Prostě takové moravské „Burgundsko“, když pomineme prvně jmenovanou odrůdu. Začátky sdružení, do kterého patří hned 28 místních výrobců, jsou spíše opatrné. Z celkem 16 přihlášených vzorků vín ročníku 2012 bylo odbornou komisí nakonec vybráno pro označení VOC 10 vín (čtyři Ryzlinky rýnské, tři vína odrůdy Rulandské bílé, 2x Rulandské šedé a jedno Chardonnay). No budeme se tedy těšit, snad se dostane na každého…

Tomáš Čačík ve Fajnšmekru

Kobyliský svéráz Tomáš Čačík dorazil představit svá mladá vína do vinného krámku a baru Fajnšmekr ve Vršovicích. I když nebyl v ideální zdravotní kondici, dokázal přítomné hosty bavit více než dvě hodiny. Vzorků bylo nakonec včetně dvou oranžových vín 13, jen škoda, že s sebou do Prahy nepřivezl i nějaký ten starší ročník. 

Ve Fajnšmekru jsem byl poprvé, přiznám se bez mučení, stejně jako jsem to udělal na ochutnávce. Jinak totiž byli účastníci degustace tvořeni z řad pravidelných štamgastů a já tam svým neznámým ksichtem tak trochu vyčníval. Prostor příjemný, vlídný a útulný, díky menší podlahové ploše. Někomu prostorová stísněnost nemusí vyhovovat, já jsem si naopak užil bezprostřední kontakt s vinařem a kultivovanou atmosféru, bez vyrušujících skupinek ovíněných hostů, tak častý to nešvar řady ochutnávek.

Víno z jiného úhlu pohledu

Možná jste si někteří v minulosti všimli, že jsem vás tu na blogu „obtěžoval“ takovými věcmi jako sociální sítě, trendy názvy vín, design etiket či crowdsourcing. Věci tak trochu z kategorie komunikace či marketingu vína. Jelikož jsem si vědom toho, že drtivou většinu z vás zajímá víno jako takové, ale minimum otázka jeho prezentace, tak jsem se s těmito tématy na Podkorkem rozhodl definitivně skoncovat. Jelikož mne ovšem komunikace, marketing, sociální sítě nebo grafika baví, dali jsme s kamarádem (@jazzgraphics) dohromady nový projekt a blog FOXYWINE.CZ.

Vinařům dlouho stačilo, že se starali jen o výrobu vín, marketing, PR nebo sociální sítě byly (nebo ještě jsou) v jejich očích považovány za něco zbytečného, co dobrý vinař nepotřebuje. Situace se ale mění, svět se potýká s nadprodukcí vín, i díky globalizaci je konkurence stále více. Stačí se zajít podívat do některého z tuzemských supermarketů, do vinotéky či zabrouzdat v nabídce některého z online obchodů. Stovky či spíše tisíce značek soupeří o peněženku a pozornost zákazníka. Vinaři stojí před novou výzvou. Pokud chtějí prodat svá vína, musí se umět odlišit, prodat sebe, respektive svá vinařství. Jejich historii, příběh a filozofii. Vyrábět skvělé víno dnes k úspěchu nemusí stačit. Co stojí za úspěchem či neúspěchem jednotlivých značek či vinařství? To je to, co mne zajímá a čemu se bude blog věnovat.

Josef Valihrach: Jsme rodinné vinařství v pravém slova smyslu

V rámci dnešního, již 20. dílu Rozhovoru s přívlastkem, se společně podíváme do Velkopavlovické podoblasti, konkrétně obce Krumvíř. Ano, tušíte správně. Název této obce je nesmazatelně spojen s osobou jednoho vinaře - Josefa Valihracha. Toho, předpokládám, není nutné příliš představovat, rozhodně patří mezi nejvýraznější osobnosti tuzemské vinařské branže. Dvojnásobný Vinař roku, jehož vína mívají na české poměry nadstandardní archivační potenciál. Se svým Chardonnay dobyl opakovaně Francii, ale vzhledem k širokému odrůdovému portfoliu si u něj každý najde to své.

Za sebe mohu uvést například Muškát moravský 2008, Zweigeltrebe 2007 nebo Neuburské 2005. Vše s chutí vypito v loňském roce. Hodně mne bavil také sekt z Rulandského šedého, ke kterému jsem si přilíznul na jedné ochutnávce. Sekty jsou přitom v produkci vinařství poměrně žhavou novinkou. Vzhledem k tomu, že se Josef Valihrach veřejně hlásí k obdivu k Champagne, je jasné, kde hledá inspiraci pro svá šumivá vína. Pokud jste v poslední době ochutnali něco mimořádného od Josefa Valihracha, budu rád, když se podělíte v komentářích pod příspěvkem. Ale nejprve si vychutnejte následující rozhovor.