Další zastávkou vinařského putování po Francii je region Languedoc – Roussillon. Oblast, které bez přehánění patří označení největší vinařský region světa. Jen pro představu, vzniká zde necelá třetina všech francouzských vín, číselně vyjádřeno něco kolem 16 milionů hektolitrů. Přitom než se zdejší vinaři začali více orientovat na kvalitu, bylo to dokonce dvojnásobek. Problémy s odbytem vín je však přinutily omezit kvantitu produkce ve prospěch vyšší jakosti. Příkladem úspěšného a respektovaného vinařství budiž Gerard Bertrand, na jehož vína se také dnes podíváme.
Pro dokreslení obrovského rozsahu tohoto vinařského kraje se stačí podívat třeba na rozlohu vinic. Je jich zde neuvěřitelných 290 000 hektarů (oproti 19 tisícům v ČR). Na 2800 výrobců se dělí do 30 podoblastí či apelací. Co se týká pestrosti vyráběných vín, najdete tu téměř vše: bílá, červená, růžová, sladká, šumivá vína. Ostatně ve zdejší podoblasti Limoux prý vyráběli bublinky šampaňskou metodou mnohem dříve, než si vynález tohoto výrobního postupu přivlastnil mnich Dom Pérignon.
Historie zpracování vína je v oblasti Languedoc – Roussillon velmi dlouhá, první révu zde vysazovali Řekové, a to několik set let před naším letopočtem. Až do začátku 19. století přitom měla zdejší vína velmi dobrou reputaci, ta ze St. Chinian byla ve 14. století prý dokonce předepisována jako lék proti různým chorobám. Počínaje 19. stoletím se však místní producenti snaží vyrábět co nejvíce a kvalita v porovnání s jinými francouzskými regiony začíná pokulhávat. Místní levná červená vína byla dokonce míchána spolu s alžírskými.
Od 70. let 20. století se začínají francouzští konzumenti výrazněji odvracet od zdejších levných a nevýrazných vín. Začíná doba temna, doba velkých přebytků na straně produkce. Klesající spotřeba vín ve Francii v kombinaci s rozvojem světového obchodu s vínem vyvolává hluboké vrásky na čele místních vinařů. Francouzi dnes vypijí zhruba polovinu vín, než před 40 lety.
Producenti z Languedoc – Roussillon tento pokles nedokázali kompenzovat rostoucím exportem a mají tak problémy s přebytky. Každoročně tak musí být desítky milionů neprodaných lahví z Francie přeměněny na průmyslový alkohol. Situace eskalovala před pár lety, kdy začala zájmy místních vinařů hájit skupina s označením CRAV (Le Comité Régional d'Action Viticole). Více k tomuto tématu v článku Teroristou ve jménu vína.
Apelace vs moderní přístup
První zdejší apelací, která získala právo používat označení AOC se stalo Fitou, v roce 1948. Ačkoliv dnes je v oblasti Languedoc – Roussillon na 29 apelací AOC, pod tímto označením se prodává zhruba jen 16 % vín. Po vzoru vín z Nového světa na většině lahví spíše najdete název odrůdy, ze které bylo víno vyrobeno.
Paleta pěstovaných odrůd je přitom velmi široká. Přes Cabernet Sauvignon, odrůdy rozšířené v údolí Rhony (Mourvèdre, Cinsaut, Grenache, Syrah, Viognier) po módní odrůdy současnosti, jako Chardonnay, Sauvignon Blanc, Muškát nebo Merlot. V místních vinicích se ovšem setkáte i s Cabernet Franc, Carignan nebo Chenin Blanc.
Láhev místo ho ragbyového míče
A širokou škálu odrůd má ve své portfoliu také vinařství Gérard Bertrand, které časopis Wine Enthusiast v letošním roce ocenil jako nejlepší vinařství Evropy. Majitel vinařství, Gérard Bertrand, podnik převzal od svého otce v roce 1987. Starosti s vinicemi a výrobou vín vyměnil za kariéru ragbyového hráče. Tomuto sportu se na vrcholové úrovni věnoval deset let. Co se týká vína, měl se svou firmou na čem stavět, jeho otec Georges Bertrand patřil v 70. letech k průkopníkům výroby kvalitních vín v Languedocu. Ostatně Gérarda pracoval ve vinicích otce od svých deseti let, takže pro něj vinařina nebyla úplnou neznámou.
Dnes vinařství v rámci svých pěti vinařských domů (Château L’ Hospitalet, Domaine de Villemajou, Château Laville Bertrou, Domaine Cigalus, Domaine de L’ Aigle) obhospodařuje na 360 hektarů vinic. Pro vína je charakteristický výborný poměr kvality a ceny vín. Že nejde jen o proklamaci potvrzuje řada ocenění, která tato vinařství získalo. Já ochutnal dvě vína z aktuální produkce vinařství - Viognier 2010 a Tautavel 2007. V obou případech šlo o solidně odvedené kousky.
Viognier, Reserve speciale, 2010 se prezentoval pěknou barvou žlutého melounu a svůdným aroma parfému bílých květů šmrncnutých meruňkami. Víno má 13 % alkoholu, ale v chuti je svěží, má lehčí tělo, je harmonicky vybalancované. Objevuje se tropické ovoce, meruňky nebo citrusy. V dochuti pak příjemná kyselinka, která z vína dělá dobře pitelné letní pití, které osvěží u bazénu nebo při obsluze rozpáleného grillu.
Slušný je i Tautavel 2007, víno které vzniklo kombinací odrůd Grenache, Syrah a Carignan. Po přelití do skleničky má víno temně rudou nepropustnou barvu. Vůně výrazná, plná lesního ovoce. V chuti je víno plné, šťavnaté díky hrubším tříslovinám, s delší dochutí. Na jazyku příjemná kombinace tmavého ovoce, kořenitosti se špetkou vanilky. Škoda jen, že v závěru z vína malinko leze těch 14,5 % alkoholu, které výrobce na lahvi avizuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat