Dva králové na jednom vinařském trůně

Tento měsíc se dozvíme, který vinař usedne na tuzemský pomyslný trůn a stane se Vinařem roku. I když počkat, vždyť už na něm jeden „Malý vinař“ sedí, respektive majitelé firmy František a Hana Mádlovi. Ti totiž během dubna získali ocenění Vinařství roku. Aby toho nebylo málo, brzy bude také vyhlášeno, které víno se stane pro letošní rok Králem vín. Že se v tom nějak začínáte ztrácet?

Medaile a ocenění získaná v rámci různých soutěžních klání jsou oblíbeným marketingovým nástrojem, který dobře prodává. Většina vinařů se tak snaží hlásit v průběhu roku na různé soutěže s cílem získat nějakou cenu v podobě samolepky, kterou lze nalepit na lahev. Získané ocenění je pro nepoučeného konzumenta záruka určité kvality vína. Je to rádce, který našeptává kup si mne, tady se nespálíš, za své peníze dostaneš pěkné vínko.

 

Množství soutěží tak úměrně roste zájmu vinařů a Ministerstvo zemědělství jich v tuto chvíli uznává více než 20. Někteří vinaři věnují větší pozornost sklizni ocenění než hroznů. Nad klasickými veletrhy a výstavami přitom stojí dva podniky, které si nárokují totéž, tedy že z tuzemských vinařů každým rokem titulují toho nejlepšího. V loňském roce jste tak mohli v médiích zaznamenat informace o tom, že Vinařstvím roku se stal Bohemia Sekt a Vinařem roku Miroslav Volařík. Ale kdo je tedy tím králem?

Situace tak trochu připomíná stav, kterým si v tuzemsku prošly soutěže ženské krásy. Několik let vedle sebe fungovaly konkurenční projekty Česká Miss a Miss ČR. Mohli jsme si sice vychutnat televizní promenádu v plavkách hned dvakrát do roka, ale zmatení z toho, která že dívka je tedy ta „nejhezčí“ v ČR, ze sebe člověk nemohl vypudit. Modelky nakonec o jednu příležitost přišly a dnes zase máme ročně Missku jen jednu. Vinaři se zatím děleného trůnu vzdát nechtějí, splynutí projektů Vinařství a Vinař roku je v dohledné době velmi nepravděpodobné. Vypadá to, že válečná sekyrka je zakopána hluboko do vinohradu...

Historicky starší je projekt Vinař roku, který hrdě hlásá, že v letošním roce vstupuje do jubilejního desátého ročníku. V uplynulých letech se vítězi stala například vinařství Miroslav Volařík, Josef Valihrach, Petr Skoupil, ČEBAV nebo Znovín Znojmo. A jak se lze k podobnému titulu dopracovat? V této soutěži jde v první řadě o vína. Hodnocení přihlášených vinařství (respektive jejich vín) probíhá ve dvou kolech. V prvním kole hodnotí vína téměř stovka odborných degustátorů. O titul Vinař roku se utkají vždy kolekce pěti vín jednotlivých producentů, která získají nejlepší průměrné hodnocení ze všech přihlášených vín tohoto producenta, a zároveň splní podmínky stanovené statutem. Osm nejlepších kolekcí je pak nominováno na titul Vinař roku. O konečném pořadí těchto osmi finálových kolekcí pak rozhodne zasedání klubu degustátorů, ve kterém zasedají české a zahraniční sommelierské hvězdy a také držitelé titulu Master of Wine.

Právě účast zahraničních „nestranných" hodnotitelů, kteří na první pohled nemají důvod nadržovat tomu či onomu vinaři je poměrně zajímavým prvkem soutěže. Pro letošní rok je seznam pozvaných následující: André Dominé, John Salvi, Christian Callec, Anne Tupker, John Brownsdon, Elsie Pells, Stephen Brook, Liam Steewenson nebo Matthew Stubbs. Na druhou stranu těžko soudit do jaké míry mají tito degustátoři ta naše moravská vína a jejich specifika nachutnána.

Svaz vinařů ČR, který organizuje konkurenční klání Vinařství roku (teprve od roku 2010), se na Vinaři roku nelíbí zejména dvě věci. Alespoň tak to lze číst z různých mediálních prohlášení zástupců svazu. Za prvé je to fakt, že soutěž má soukromého organizátora a pořadatele, kterým je společnost Český archiv vín s.r.o. Celá soutěž prý slouží jen pro komerční zájmy několika subjektů a její důvěryhodnost je tak minimální. Kritiku pak směřují zástupci Svazu vinařů také na způsob výběru nejlepšího vinaře, o kterém rozhoduje nejlépe hodnocená kolekce vín. Kritéria pro udělení titulu Vinařství roku jsou totiž nastavena šířeji.

V profilu soutěže Vinařství roku je uvedeno: „Vinařské společnosti jsou posuzovány komplexně – tedy nejen na základě kvality vyráběného vína, ale také podle toho, jak svým podnikáním přispívají k pozvednutí, rozvoji a modernizaci oboru vinařství. Velkou váhu má také úspěch vín daného vinařství v oblastních soutěžích systému Národní soutěže vín a finální umístění vína v Salonu vín ČR a zahraničních soutěžích. Ocenění Vinařství roku tak může získat pouze vinařství prokazující opakovanou kvalitu vín. Nejedná se tedy pouze o momentální úspěch.“  Člověk ani nemusí příliš číst mezi řádky, aby neviděl jasnou profilaci oproti konkurenčnímu projektu.

Širší nastavení parametrů není špatná myšlenka, ale v tomto případě spíš vyvolává pochyby o průhlednosti volby. Nastavení soutěže jednoznačně nahrává velkým vinařským podnikům, které mají investice na modernizaci, nebo jsou úspěšnými adresáty rozvojových fondů a dotací. Dosavadními vítězi této soutěže se stala vinařství Vinselekt Michlovský, Bohemia Sekt a letos již zmíněný „Malý vinař“ František Mádl. Dalšími finalisty letos byly Znovín Znojmo, Moravíno, Miroslav Volařík, Vinné sklepy Valtice a Vladimír Tetur. A jak byla tato skupinka nanominována? Svaz vinařů České republiky každoročně stanoví seznam institucí ve vinařském oboru, resp. institucí, zabývajících se a významně zasahujících do oboru vinařství a pouze tyto instituce se stávají nominovateli. Ideální prostor pro všelijaký lobbying, protislužbičky, kamarádšaft, švestičky z domácí zahrádky, počítání slíbených nominací apod.

Nerozumím příliš ani logice toho, že podle definice soutěže Vinařství roku za sebou vítěz nemusí mít úspěšný rok nebo chcete li momentální úspěch, ale že musí dlouhodobě potvrdit své kvality. Podobná cena by se měla možná vyhlašovat v kategorii „Síň slávy“ nebo „Zlatý držák“, protože označení Vinařství roku by se přeci mělo vztahovat ke konkrétnímu časovému období, ideálně 365 dní.

Na první pohled se možná nezdá udělování ocenění Vinaře roku na základě kolekce pěti vín jako stejně komplexní, ale určitě dává vinařům větší šanci uspět s dobrým vínem. I tady jde ovšem o peníze, respektive získání zavedeného titulu, který může vinař svými marketingovými aktivitami přetavit v lepší podeje nebo vyšší ceny svých vín. Nelze tedy čekat, že velkému vinařství vypálí rybník malý „garážový“ vinař, i kdyby měla jeho aktuální kolekce charakter tekutého zlata. Ale nepředbíhejme, zhruba za dva týdny bude jasno.

Situace, kdy má tuzemský vinařský rybníček dva krále asi nejvíce pálí samotné organizátory soutěží, zejména pak Svaz vinařů. Tady je ovšem potřeba říci, že za vzniklou situaci si svaz může trochu sám, protože s obdobnou akcí přišel až v roce 2010, což je 21 let po revoluci a navíc s velkým odstupem oproti konkurenčnímu projektu.

V tuto chvíli se zdají být obě akce a instituce za nimi stojící pevné v kramflecích, těžko lze čekat konec jednoho či druhého projektu nebo jejich splynutí. O konkurenci či spolupráci se jedna či druhá strana nechce bavit. V rámci přípravy tohoto příspěvku jsem oslovil obě strany s žádostí o zodpovězení několika otázek, ale ani z jedné strany odpovědi během týdne nedorazily. Škoda, mohli jsme se dozvědět o plánech a pozicích organizátorů více.

Ale co, vždyť všem jde vlastně o to samé, a sice propagaci našich moravských vín. Jen ten český spotřebitel možná mohl být o Silvestra trochu zmaten a nevěděl, jestli bouchnout bublinky od Bohemky nebo od Volaříka, tak raději sáhnul po odzkoušeném Rossijskoe Igristoe.

..................................................................................................................................................................

Po publikování tohoto článku jsem přece jen dnes dostal odpovědi od pana Ing. Petra Marka, předsedy organizačního výboru soutěže Vinař roku. Tady jsou jako doplnění příspěvku:

1)      Považujete současnou situaci, kdy se udělují pro spotřebitele na první pohled dvě podobná ocenění (Vinařství roku, Vinař roku) za problematickou?

V České republice existuje vedle sebe několik soutěží vín, každá z nich má svá specifika, pravidla a své místo pod sluncem. Nemyslím si, že mi přísluší, abych přímo hodnotil ostatní konkurenční soutěže už jen proto, že můj názor, jako zástupce pořadatele soutěže Vinař roku není zcela objektivní. Obecně však platí, že každá soutěž vín, která napomáhá k lepší orientaci zákazníka a prezentuje práci našich domácích vinařů, je prospěšná. Nevím, co vedlo organizátory soutěže Vinařství roku k volbě tohoto, tak podobného názvu, když před třemi lety soutěž připravovali. Navíc se nejedná o soutěž vín, ale hodnocení jednotlivých provozů -vinařství z pohledu technologie, vyspělosti marketingu, a dalších podobných kritérií

 Jedno je ale jisté, zákazníci i vinaři se díky podobnosti názvů cítí „lehce“ zmatení. 

2)      Došlo v minulosti k nějakým jednáním ohledně spojení obou soutěží?

Ne zatím k něčemu takovému nedošlo. Jednání s „Vinařem roku“ neproběhla ani před třemi lety ani letos.

3)      Co bylo prvotním impulzem pro vytvoření soutěže Vinař roku?

Soutěž vín Vinař roku vznikla před 10ti lety. Chyběla nám tehdy zcela nezávislá soutěž vín, soutěž kde kvalitu vzorků hodnotí zkušení a nezávislí degustátoři. Chtěli jsme se zaměřit na reprezentativní kolekci vzorků vinaře z různých soutěžních kategorií a to tak, aby vinař prokázal své dovednosti při výrobě různých typů vín (ne třeba jen sladká vína apod.) Navíc jsme začali zvát do komisí nejlepší světové degustátory, kteří hodnotí vína absolutně nezávisle a navíc ve světovém kontextu!

4)      Jaká je podle Vás hlavní přednost soutěže Vinař roku oproti soutěži Vinařství roku?

Přednosti ať vyhodnotí Ti, kteří se podle výsledků orientují, tedy koncoví zákazníci, milovníci vín našich vinařů. Jsem ale přesvědčen, že zákazníka zajímá zejména kvalita hodnocených vzorků, ne kvalita „kádrového“ profilu.

5)      Kde naopak vidíte rezervy?

Naše největší rezervy vidím zejména v rozvoji následných prezentačních aktivit výsledků soutěže, ale nerad bych opakoval staré chyby a tak nebudu více rozebírat J

6)      Proč jste se rozhodli jít cestou zahraničních porotců, která je v tuzemsku celkem ojedinělá?

Jedná se o velmi nákladnou a organizačně náročnou cestu, ale právě ta, je pro nás garantem objektivity. Dalším důvodem je i skutečnost, že díky setkání těchto špičkových zahraničních degustátorů s našimi víny, pomáháme budovat pozitivní obraz našich vín nejen u nás, ale i ve světě.

7)      Plánujete do budoucna nějakou změnu nebo vylepšení?

Ano musíme se rozvíjet, jako každý projekt, který chce být úspěšný. Inspirací jsou naše rezervy, které jsem popsal o pár řádek výše…