Veltlínské zelené 3x jinak

 Léto s růžovým? Kdepak, já nějak v posledních týdnech vedro nevedro tíhnu k červenému. No a když už jsem o víkendu konečně dostal chuť na bílé, tak padla volba na trojici vín Veltlínského zeleného, která se postupně v domácí vinotéce potkala. Dvě lahve z Moravy, jeden kousek z domoviny této odrůdy, ze sousedního Rakouska. Ačkoliv si charakterem vína nebyla příliš podobná, všechna do jednoho by se dala zařadit do kategorie svěží suché letní pití.

V Rakousku i u nás Veltlínské zelené patří k nejpěstovanějším odrůdám vůbec. Ale zatímco Rakušané jsou na svou dvorní odrůdu patřičně hrdí, u nás je malinko nedoceněna. Však mají vinaři u našich jižních sousedů Veltlínské zelené vysázeno na bezmála třetině vinic, zatímco u nás za posledních deset let zastoupení odrůdy kleslo na polovinu, tedy současných 9-10 %. Naši vinaři se prostě vzhlédli v odrůdové pestrosti a „někdo“ to odskákat musel.

Souvisí to i tím, že Veltlínské zelené u běžných konzumentů prostě nemá ten stejný šmrnc jako Chardonnay nebo Sauvignon. Může za to určitě kvalita vín, která se z této odrůdy produkovala v minulosti, ale spotřebitelské preference se v posledních letech mění a snad opět vrací tuto odrůdu na výslunní zájmu. A budoucnost Veltlínského zeleného by nemusela být vůbec černá. S tím, jak se ve světě objevují v poslední době tendence ohledně pití lehčích a méně alkoholických vín (např. Moscato d'Asti), mohly by se moravské Veltlíny na této vlně také malinko povozit.

U nás bylo Veltlínské zelené zapsáno do odrůdové knihy již v roce 1941 a postupně se rozšířilo do všech vinařských podoblastí. Kromě Moravy se s odrůdou setkáte i na vinohradech v Čechách. V posledních letech jsou největšími „popularizátory“ Veltlínského zeleného u nás vinaři ze Znojemska. Spolu s Ryzlinkem rýnským a Sauvignonem totiž zařadili Veltlín do úspěšného apelačního systému VOC Znojmo. Aktuálně jsou v nabídce sdružení VOC Znojmo více než dvě desítky vín odrůdy Veltlínské zelené.

Já mám vína z této odrůdy rád. Kombinace lehké ovocnosti, řízných kyselin, kořenitosti a pikantního pepře možná není na první ochutnání tak sexy jako navoněný Sauvignon z Nového Zélandu, ale zase se u ní vydržíte bavit celý večer, noc i ráno, je-li potřeba. Veltlín je decentní společník, který se přizpůsobí charakteru večera a do jeho průběhu nezasahuje více, než je potřeba. Tři víkendová vína navíc ukázala širokou různorodost, kterou odrůda v různých svých formách nabízí. 

Nejstarším vzorkem bylo Veltlínské zelené 2010, kabinetní od vinařství Čech. To sídlí v Tvrdonicích ve Slovácké podoblasti a hospodaří zhruba na 16 hektarech vinic. Cukernatost hroznů byla v případě tohoto vína při sběru 20,2°Nm, obsah alkoholu 11,5 %. Nad „historizující“ etiketou vinařství se blyští stříbrná medaile z rakouského Weinoparade Poysdorf.

Víno je výraznější barvy žlutého melounu, po přelití do sklenky s jemným perlením. Ve vůni je přirozené, decentní s ovocným projevem, jablky a trochou tropického ovoce. Nechybí ani typická pepřnatost. Chuť je delší s citrusovým projevem a jemnou kořenitostí. Víno působí vyváženě, kombinuje příjemný zbytkový cukr se šťavnatou kyselinkou. Slušný odrůdový zástupce, zábavný a výrazně pitelný Veltlín.

Druhou lahvinkou bylo mladé Veltlínské zelené 2011, moravské zemské víno od Petra Kočaříka. Vzorek z Autentistické krabice, kterou jsem nedávno pořídil na Veltlín.cz. Článek, který jsem tu o některých vínech z tohoto balení nedávno psal, vyvolal na jednom blogu nečekanou bouři ve Skleničce vody. Ale to je jiná story.

Opět suchý Veltlín, který je i přes 13 % alkoholu poměrně lehkým a nenáročným pitím. Barva lipového květu světlejších proporcí, aroma decentní a lehce kořeněné. V chuti víno působí takovým rustikálním projevem, nechce se zalíbit za každou cenu, je lehce minerální a s pěknou kyselinkou. Nejde o víno, které by vás posadilo na pozadí, vyhodilo nohy ke stropu, ale své fanoušky si jistě najde. Já jsem se při jeho popíjení viděl vedle grillu s flákotou na talíři a při příjemné konverzaci s účastníky zahradní párty.

Rakouský zástupce odrůdy Veltlínské zelené pochází z mladého vinařství Leo Hilliger a je rovněž ročníku 2011. O vinaři se nebudu příliš rozepisovat, protože ho budete mít příští týden možnost poznat v rámci rozhovoru na tomto blogu. Každopádně majitel vinařství se učil vinařině v Kalifornii a svá vína ladí do moderního stylu, který reprezentují minimalistické etikety a šroubovací uzávěry.

I víno v lahvi působí současným, trendy či mezinárodním střihem. Barva je jiskrná, má odstín bílého zlata. Víno je čiré, bez jakýchkoliv vizuálních vad. Po přičichnutí je jasné, že tohle víno si vás chce rychle dostat na svou stranu. Aroma je lehké, ale poměrně výrazné. Snaží se vás svést bílým ovocem, broskvemi. V chuti je víno ovocné, s nádechem tropických plodů a hoodně suché. Víno jsem si vychutnával tři večery po sobě a stále si drželo svou tvář. Sebevědomý "Rakušák", dokážu si představit, že mezi jeho koníčky patří cestování po anglicky mluvících zemích.

Výše uvedená vína mi jen potvrdila fakt, že neradno přehlížeti Veltlínské zelené. "Doufám, že jeho odsun z moravských vinic zastaví se, poněvadž jinak temná strana v podobě mezinárodních odrůd zvítězit by mohla. I ty mladý padavane skleničkou veltlínského po ránu tuž se," dodává .na závěr Mr Yoda, velký fanoušek Veltlínského zeleného, který převzal jeho barvu za svou.