Petr Koráb a jeho vína ročníku 2011

Vína starých vinic zakotvila na starých Vinohradech. Konkrétně se tak stalo minulý týden v úterý, kdy do vinotéky v Budečské dorazil Petr Koráb. Degustace to byla vyvedená, takže pro ty, kdo vinařství Koráb neznají, si neodpustím jeho krátké představení a samozřejmě přidám i report z povedeného mecheche.

Degustační místnost v Budečské se na Petra Korába zaplnila asi jen ze tří čtvrtin. U vinaře, který má svých fanoušků čím dál tím více, a který degustace stíhá objíždět dle svých slov spíše sporadicky, mne to překvapilo. Ale možná za to z části může červnová degustace v baru Veltlín, která měla velmi podobné zastoupení vín. Každopádně ten, kdo minulý týden v úterý raději zvolil sledování mezistátního utkání ve fotbale ČR – Finsko (0:1), může vzteky rvát ochlupení ze svého těla. Atmosféra, vyprávění, promítání a v neposlední řadě vína totiž stála za to. 

Vinařství Koráb najdete v obci Boleradice, která leží v srdci Velkopavlovické podoblasti. Jako rok založení vinařství uvádí rok 2006. Jde tedy o vinařství mladé rodným listem, ovšem tradiční, co se týká filozofie, práce ve vinicích a postupů při výrobě vína. Ostatně Petr Koráb to vidí následovně: „Při naší práci se snažíme navracet okolnímu prostředí původní ráz. Do starých vinic zasahujeme jen velmi opatrně s vědomím, že základní hybnou silou je příroda a její zákonitosti a nikoliv kroky vinaře.“ Petr Koráb je členem spolku Autentistů (který se tento týden rozrostl o Dobrou vinici) a za svou citlivou práci ve vinohradech letos získal v rámci soutěže Vinař roku Ocenění za tradiční a ekologické postupy ve vinařství.

V případě vinařství Koráb se do charakteru vín promítá (kromě pečlivé práce vinaře) zejména úctyhodný věk vinných keřů, který v některých případech dosahuje až 77 let (Neuburské, Frankovka). Proto tedy motto vinařství „Vína starých vinic“. V současné době obhospodařuje vinařství zhruba čtyři hektary vinic a mezi zastoupené odrůdy patří kromě výše uvedených například také Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Sauvignon, Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Svatovavřinecké nebo Zweigeltrebe.

Zpracování hroznů neodpovídá moderním technikám, které jsou běžné u velkých vinařských firem. Vína kvasí spontánně, bez přidávání ušlechtilých kvasinek či výživy. Ani později se nepřidávají enzymy, taniny a další podobné látky. Červená vína nejsou filtrována, aby byl zachován jejich přirozený projev. Pro zrání vín se používají dubové nebo akátové sudy o maximálním objemu 550 litrů. V některých případech se vína nechávají ležet po určitou dobu na kvasnicích.

Petr Koráb prostě svému vinařství vtiskl jasnou filozofii, která vychází z úcty k přírodě a práci svých předků. V jeho případě přitom nejde o prázdnou proklamaci. Jak sám v průběhu degustace zdůraznil, může si tyto „tradiční a méně spolehlivé“ postupy dovolit i díky skromnějšímu rozsahu své produkce. V případě nezdaru totiž neriskuje tak velkou ztrátu. Ale teď už hupky dupky do Budečské.

Nejlepší pohled na Boleradice je ze hřbitova

Ač jsme seděli v prostorách vinohradského „sklípku“, uprostřed zasmogované Prahy, obklopeni hlučnými pivnicemi, do Boleradic jsme se díky Petru Korábovi přece jen podívali. V první řadě díky poutavému vyprávění, ze kterého byla znát hrdost boleradického patriota. V průběhu celé degustace nám však navíc promítal také fotografie z Boleradic (včetně legendárního výhledu z krchova) a hlavně svých vinohradů. Jestli se na degustacích většinou mluví hlavně o víně, tak na degustaci Petra Korába se řeč točila především kolem vinic. Seznámili jsme se s různorodou faunou (boleradické ještěrky, rosničky, vlha pestrá) i flórou korábových vinic, v čele s měsíčkem lékařským. Naše oči neúnavně hltaly fotosnímky vinic, vinných keřů, jejich řezů…Svou zálibu ve fotografování navíc Petr Koráb doložil historkou o vítězství ve fotosoutěži cestovatelského portálu Kudy z nudy, za kterou moravský vinař obdržel poukazy na akvaaerobik v Praze.

Co se týká vín prezentovaných na ochutnávce v Budečské, je jen škoda, že Petr Koráb dovezl bez výjimky mladá vína ročníku 2011. I s ohledem na fakt, že „vínům starých vinic“ několikaleté ležení na láhvi prospívá. Celkem jsme ochutnali šest bílých vín, tři červená vína a v poločase studený čaj vyrobený z usušených vinných listů, lipového květu, rakytníku a měsíčníku královského. Vzhledem k výše popsaným postupům a technikám lze jednoznačně potvrdit, že všechna vína mají svůj osobitý charakter, ač jim ještě „teče mlíko po bradě“, jsou sebevědomá, a když je postavíte do odrůdových srovnání, neuniknou vaší pozornosti.

Už úvodní víno degustace Červený Cinyfál (Veltlínské červené rané, C: 2 g/l, K: 5 g/l), pozdní sběr, nepůsobilo zavínovacím dojmem prvního vzorku, ale zaujalo výraznějším kořenitým aroma, medovostí a vůní po včelích plástvích. V chuti šťavnaté a příjemné pití. Moc pěkný vzorek. Víno leželo dva měsíce na kvasnicích v dubovém sudu, čiření probíhalo prostřednictvím vinných listů.

Následovala těžká kadence v podobě klíčové odrůdy vinařství Koráb, a sice Neuburské, pozdní sběr ze 77 let starých vinohradů. Víno světle žluté barvy (C: 6,1 g/l. K: 6 g/l) s hutnějším aroma, plnou minerální chutí v kombinaci se svěžími citrusy. V závěru se v ústech objevuje výraznější kyselinka. V kategorii bílých vín určitě nejvýraznější víno s polu s RR sur-li.

Z bílých vín mne zaujal i Sauvignon 2011, pozdní sběr (C: 4g/l, K: 5,6 g/l), který ze sklenky hypnotizoval omamnou vůní černého bezu, pupenů černého rybízu a lehkou kopřivou. V chuti lehce nasládlé víno, čerstvě utrhané ovoce, se šťavnatou kyselinkou. Parádní mladík, který ještě potřebuje dozrát.

Zajímavé bylo i srovnání dvou variant Starosvětského, tedy vín odrůdy Ryzlink rýnský. V prvním případě šlo o „mainsteamovější“ ryzlink (C: 5,5 g/l, K: 6,6 g/l) s výraznějším kořenitým aroma a delší ovocnou chutí s tóny broskví. Harmonické víno, módního současného střihu. Druhé Starosvětské vyrobené ze stejných hroznů, ale metodou sur-li, tedy zráním na kvasnicích. Víno vyrobené bez použití SO2, zrálo z 50 % v dubových sudech a z 50 % v akátových sudech. Ve skleničce malinko zakalené, ve vůni těžší tóny, tráva nebo seno, na jazyku plné a dlouhé. Osazenstvo vinotéky se po ryzlincích rozdělilo na dva tábory, já si nakonec domů odnesl lahev prvně jmenovaného ryzlinku, sur-li varianta se ovšem v závěrečném hlasování dostala mezi tři „nejlepší“ vína v hlasování účastníků.

Do hodnocení červených vín se příliš pouštět nechci, přišla mi zatím opravdu divoká a ostrá. Nejvíce to bylo asi patrné na Svatovavřineckém. Frankovka by se měla podle Petra Korába dostat na vrchol za tři roky a v současnosti se prezentuje švestkami, je lehce nakouřená a s trpkostí na jazyku. Nejdospělejším dojmem působilo Rulandské modré 2011 ve výběru z hroznů. Víno má světlejší barvu, typické odrůdové aroma a nějakou tu švestku. V chuti je kompaktní, nabízí sušené švestky nebo višně, v závěru však z vína trochu leze alkohol (13,8 %!). Dle vinaře má potenciál kolem dvou let.

Večer to byl minulý týden v Budečské zábavný. Pokud budete někdy stát před volbou zda sledovat mezistátní utkání naší fotbalové reprezentace nebo vyrazit na ochutnávku Petra Korába, doporučuji to druhé.

 (Fotografie jsem si vypůjčil z webu vinřství)