Na poli gurmánském a vinařském to v posledních měsících celkem vře mezi USA a Francií. Určitě jste zaznamenali červencový zákaz podávání francouzské delikatesy foie gras, ke kterému přistoupili v Kalifornii. Francie v reakci na tento krok hrozila bojkotem amerických vín. A aktuálně se mezi oběma zeměmi rozhořelo nové kolo sporu o to, zda mohou Spojené státy americké do Evropské unie dovážet víno označované výrazem „chateau“ či „clos“.
Každopádně foie gras je již zakázáno v několika evropských zemí, v Turecku nebo Izraeli. O zákazu se spekuluje i na půdě Evropské unie. V USA k němu dosud přikročilo pouze Chicago v roce 2008. Později ale opatření zrušilo. Současný zákaz v Kalifornii každopádně vyvolal na straně Francie velmi vášnivé reakce. Jeden z francouzských poslanců, Philippe Martin, se chopil iniciativy a navrhl, aby jako odvetné opatření francouzské restaurace přestaly nabízet vína z Kalifornie.
Francie ročně vyrobí zhruba 16 milionů tun foie gras, což představuje zhruba dvě třetiny celosvětové produkce. Sami Francouzi přitom zvládnou zkonzumovat z tohoto „koláče“ tři čtvrtiny. Zákaz prodeje foie gras v Kalifornii tak určitě nebude mít fatální dopad na francouzské producenty. Kalifornie by se mohla stát pověstnou první kostičkou v řadě, která spustí řetězovou reakci dalších zákazů. A tomu je z pohledu francouzských výrobců zabránit.
A případný bojkot kalifornských vín? Pokud by se realizoval, byl by pro americké vinaře určitě špatnou zprávou. V Kalifornii totiž vzniká více než 90 % všech vín vyprodukovaných v USA. Kalifornie je jednoznačným a neotřesitelným centrem amerického vinařského průmyslu. Případný zákaz nebo bojkot prodeje těchto vín ve Francii by byl pro místní vinaře poměrně nepříjemnou zprávou. Ve Francii se jak známo vypije hodně vína. Právě Francie se s USA v posledních letech přetahuje o pozici největšího světového konzumenta vín. A v lásce se nemají ani američtí a francoužští vinaři.
Letití rivalové
Rivalita mezi vinaři z USA a Francie existuje minimálně od 70. let minulého století. Francouzi začali po 2. světové válce postupně přicházet o svou světovou dominanci a konkurence začala pomalu vystrkovat své růžky. Velkou „potupou“ se pro francouzské vinaře stala slepá degustace Judgment of Paris, v rámci které byla francouzská vína těmi americkými poražena a ještě k tomu na domácí půdě. Zatímco Francouzům tato prohra pošramotila ego, pro americká vína toto vítězství definitivně znamenalo potvrzení jejich kvality a průlom na světové trhy.
V posledních letech se pak mezi americkými a francouzskými vinaři rozhořel další spor, konkrétně o to, zda mohou Spojené státy americké do Evropské unie dovážet vína na jejichž etiketách je uveden výraz „chateau“ či „clos“. Dovoz amerických vín s označením „chateau“ byl povolen v letech 2006 až 2009, kdy byl definitivně zakázán. V současnosti takto označení vína tedy nemohou být v rámci Evropské unie prodávána a Američané by to rádi změnili. Vzhledem k tomu, že Evropská unie aktuálně reviduje svou politiku v této oblasti, zahájili američtí diplomaté novou ofenzivu s cílem změnit současný zákaz.
Proč s tím vlastně mají francouzští vinaři takový problém? Slovíčko chateau najdete na řadě vín například pocházejících ze slavných oblastí Burgundska nebo Bordeaux. Pro Francouze symbolizuje staletí tradice v pěstování a výrobě vína, pokud chce vinař na lahev umístit označení „chateau“, musí jít o víno vyrobené z vlastních hroznů a vyrobené v rámci vlastních výrobních zařízení. Pokud by stejné označení mohli používat američtí vinaři, znamenalo by to de facto devalvaci tradičního historického označování vín a ztrátu identity či unikátnosti, jakým způsobem se vína mohou na zahraničních trzích prezentovat. Podle Francouzů se prostě Američané chtějí přiživit na úspěchu jejich vín. Navíc jak podotýkají mají v USA vinaři nějaké chateaux?
Američané argumentují tím, že v dnešní době globalizovaného obchodu by již neměly existovat podobná omezení. Jako argument pro jejich tvrzení lze uvést, že ani s tou identitou francouzských vín to není vždy úplně jednoznačné. Slavná oblast Bordeaux dlouho přitahuje investory z různých koutů světa. V 19. století to byli Britové, později se objevili movití Američané, následování Japonci a v poslední době Bordeaux zažívá invazi čínských zájemců o koupi vinařství. V posledních třech letech získalo čínského majitele zhruba 30 chateaux. V Burgundsku zase získala čínská firma nedávno vinice slavného vinařství Gevrey-Chambertin. Tato vinařství mají právo užívat označení chateau, ale lze v jejich případě stále hovořit o tradičním výrobci?
Na námitky z Bordeaux se vinaři z USA snažili zareagovat vytvořením vlastních podmínek pro vína, která mohou být označena pod výrazem „chateau“ či „clos“. Víno musí být vyrobeno pouze z hroznů v rámci konkrétního regionu či apelace a hrozny musí pocházet z vlastních vinic jednoho či skupiny vinařů. Dle zástupců Bordeaux se však jedná o prázdnou definici, pod kterou lze schovat prakticky cokoliv.
Ačkoliv Francouzi spor prezentují jako boj o zachování identity svých vín, jak už tomu bývá, jde nakonec stejně jen o business. Vinařský průmysl zaměstnává ve Francii desítky tisíc lidí a export francouzských vín do světa ročně dosahuje hodnoty 9 miliard amerických dolarů. Na druhé straně Evropská unie je i přes pozvolný pokles spotřeby klíčovým trhem, kde se vypije 57 % všech vín světa. Do Evropské unie také v současnosti míří třetina vín exportovaných z USA a Američané by tento podíl rádi v budoucnu navýšili.
Každopádně Francie nemá v Evropské komisi tak jednoznačného spojence, jak by se na první pohled mohlo zdát. Američané totiž nejsou jediní, kdo by uvítal uvolnění trhu s vínem. Větší krajíc by si rádi na úkor Francie ukrojily i další evropské vinařské státy. Francie by tak mohla být klidně v rámci Evropské komise přehlasována, ale kdo ví, jak tato válka nakonec dopadne.
Žádné komentáře:
Okomentovat