Svět vína je tak rozsáhlý a pestrý, že jsem se za rok a půl stihl na tomto blogu dotknout jen jeho nepatrné části. Dnešní příspěvkem tak trochu smáznu dluh, který jsem měl k odrůdě Zinfandel, tolik populární za velkou louží. Nejprve něco málo informací k odrůdě samotné a poté dojmy ohledně Zinfandelu 2009 od vinařství Francis Coppola a hutného Zinfandelu 2007 od Villa Mt.Eden.
Co se týká původu této odrůdy, je to trochu hollywoodská kovbojka, nebo chcete li italský spagetti western. O rodičích odrůdy totiž dlouho nebylo jasno. Nejprve se vědci domnívali, že odrůda pochází z Itálie, kde je známa pod názvem Primitivo. V 90. letech 20. století se však zjistilo, že má DNA totožnou s odrůdou Crljenak Kaštelanski, která se pěstuje v Chorvatsku. Dnes tedy převládá názor, že jde o původní dalmáckou odrůdu, přičemž Zinfandel s Primitivem jsou dvojčata, z nichž jedno se dostalo do USA, zatímco druhé zdomácnělo v Apulii.
Zinfandel byl do Spojených států amerických přivezen v průběhu 19. století, konkrétně ve 20. letech jistým Gerogem Gibbsem z Long Islandu, který si sazenice objednal z rakouského z Schönbrunnu. Každopádně v Kalifornii Zinfandel berou za svůj (podobně jako Australané Shiraz, Argentinci Malbec nebo Jihoafričané Pinnotage), jde o jednu z nejdůležitějších odrůd tohoto největšího amerického vinařského regionu. Aktuálně ji najdete na zhruba 10 % místních vinohradů. S více než 20 tisíci hektary je třetí nejoblíbenější modrou odrůdou Za Cabernet Sauvignonem a Merlotem.
Dlouho to však na velkou slávu nevypadalo. Během prohibice a velké hospodářské krize Zinfandel téměř zmizel z amerických vinic a dlouho o něm nebylo vidu ani slechu. Až v 70. letech jeden britský kritik napsal oslavný článek o americké odrůdě Zinfandel a vína z této odrůdy se postupně začala opět dostávat do módy. A to i díky tzv. „bílému Zinfandelu“, tedy jednoduchým růžovým vínům, která z této odrůdy vinaři vyrábí od 70. let.
Boj ve jménu kvality
Na boj proti jednoduchým růžovým Zinfandelům se v roce 1991 postavilo sdružení, které se nazvalo ZAP (Zinfandel Advocates and Producers). Za svůj primární cíl si dalo obnovit status Zinfandelu jako odrůdy patřící do amerického kulturního dědictví. Neoficiálním mottem neziskové organizace se stalo „první povinností vína je být červené“. Dnes ZAP sdružuje stovky producentů a tisíce zastánců této odrůdy. Nutno dodat, že Zinfandelu podmínky v Kalifornii opravdu svědčí a místní vinaři jsou schopni z této odrůdy vyprodukovat opravdu zajímavá a opulentní červená vína. Nejlepší Zinfandely údajně vznikají v Napě, Sonomě nebo Paso Nobles.
Já si oba zástupce této odrůdy celkem pěkně užil. Zinfandel 2009 od Francise Coppoly (řada Diamond Collection) měl poměrně pozvolný rozjezd, ale zhruba tři hodinky po otevření začínal ukazovat svůj zajímavý charakter. Barva vína je tmavě rubínová s cihlovým nádechem na okraji. Aromaticky se určitě nejedná o explozivní materiál, spíše decentní, objevují se tóny zralého černého ovoce se špetkou pepře. V chuti je víno primárně ovocné, s lehkou kořenitostí, středně plné. Příjemná kyselinka podporuje slušnou pitelnost tohoto vína. Víno působí kompaktně, filmařskou terminologií – dobře zrežírováno. Přesto s ohledem na vyšší cenovou kategorii musím říci, že jsem čekal malinko komplikovanější zápletku.
Jinak výrobce ještě k vínu uvádí, že jde o směs hroznů z několika apelací, konkrétně z oblastí Paso Nobles a Sonoma County. Ročník 2009 prý Zinfandelu přál, vyznačoval se mírným jarem a teplým létem bez výrazných teplotním výkyvů. Jako bonus výrobce k Zinfandelu přidal malé množství Petitu Syrah.
Směskou je i druhé víno, a sice Zinfandel 2007 z vinařství Villa Mt. Eden. Pro výrobu tohoto vína byly z 51 % použity hrozny z Amador County a z 49 % hrozny z Napa Valley. Vinařství Villa Mt. Eden se prezentuje jako jedno z mála, které podobně jako Beringer, Chateau Montelena nebo Far Niente funguje od 80. let 19. století, tedy do období kdy se začala formovat historie v Napa Valley. Mezi lety 1940 až 1960 několikrát změnilo majitele až ho roku 1969, na počátku Kalifornské vinařské renesance, koupili manželé James a Anne McWillamsovi.
Barva vína je intenzivní s fialovými odlesky. Aroma svůdné, mnohovrstevnaté, z počátku se objevuje černý rybíz, následuje ho ostružinový syrup, kořenitost, vanilka a dub. V chuti je víno plné, kořenité, trochu nasládlé, při delším popíjení si člověk začal připadat, že pluje na lodi do Porta. Portské tohle víno opravdu trochu připomíná, ostatně s 14,5 % k němu nemá dalekoJ. Každopádně opulentní zážitek, pokud máte rádi višně v čokoládě, kávu nebo vanilku. Intenzita chutí je hodně vysoká na jazyku je cítit dlouho po polknutí. Víno jsem si užil, jen druhý den jsem vstával s malinko těžší hlavou.
Žádné komentáře:
Okomentovat