Ochutnávka burgundských vín Leroy

Minulý týden v úterý si společnost AD VIVUM pozvala do svého „showroomu“ vinné bloggery a další nadšence na slepou degustaci vín od první dámy burgundského vinařství Lalou Bize-Leroy. Režie večera a příjemného povídání se ujal jednatel společnosti pan Vladimír Buřič. Během dvou hodin jsme ochutnali šest povedených vzorků, zejména některá bílá vína mne posadila do kolen.

Burgundsko patří k mým nejoblíbenějším regionům, nejen v rámci Francie. Když se tedy zhruba před měsícem ozval Jan Čeřovský z Jižního svahu, že dává dohromady seznam bloggerů pro plánovanou ochutnávku vín Leroy, nebylo co řešit a všemi deseti jsem se hlásil. Příležitost ochutnat vína od Lalou Bize-Leroy, která určitě patří k tomu nejlepšímu v rámci Burgundska, jsem si nemohl nechat ujít. Očekávání byla veliká, a i přes to jsem z ochutnávky neodcházel zklamán, ba naopak. Domů jsem odcházel s úsměvem na tváři a dobrým pocitem z vyvedeného večera.

 

 Ještě než se pokusím popsat dojmy z „nepopsatelných“ vín, tak něco málo k vinařstvím a osobě madam Lalou Bize-Leroy. Charismatická a prý stále neskutečně energická vinařka Lalou Bize-Leroy (1932) v letošním roce slaví úctyhodné životní jubileum. Ve světe vína se pohybuje zhruba od roku 1955, kdy převzala négociantský business svého otce Henriho Leroy. Od roku 1974 pak spoluvedla slavné burgundské vinařství Domaine de la Romanée-Conti, které její rodina částečně vlastnila. Ačkoliv se za jejího působení vinařství vyšvihlo mezi nejvyhledávanější značky světa, po sérii neshod musela v roce 1992 vinařství opustit.

V té době již s dostatkem zkušeností a jasnou představou o vínech, která by chtěla produkovat, Lalou BIZE-LEROY začala rozvíjela vlastní projekt. V roce 1988 za pomoci investorů koupila Domaine Noëllat ve Vosne-Romanée a přejmenovala ho na vinařství Domaine Leroy. Postupem času přidávala další vinice a své království rozšířila do aktuální podoby, kdy k původnímu Domaine Leroy přibyly další dvě vinařství, a sice Maison Leroy a Domaine d´Auvenay.

Od počátku se přitom Lalou Bize-Leroy rozhodla ve svých vinicích aplikovat biodynamické způsoby pěstování révy. O smysluplnosti těchto postupů se přesvědčila během návštěvy vinaře Nicolase Jolyho. Ačkoliv se na konci 80. let jednalo o poměrně průkopnický krok, který jí okolí spíše nedoporučovalo, tak si stála Lalou Bize za svým a historie jí dala za pravdu. Výsledky se dostavily zhruba po šesti letech a jak sama uvedla, ve vínech ročníku 1994 se již projevily pozitiva spojená s biodynamickými postupy.  My jsme si srovnání dopadů biodynamiky minulý týden udělat nemohli, nejstarší víno, které jsme v rámci degustace AD VIVUM ochutnali, bylo bílé Bourgogne 1998. Nutno dodat, geniální dílko. Ale pojďme si vína projít hezky popořádku.

Všechna vína byla rozlévána ze zakrytých lahví a naším úkolem bylo odhadnout, o co konkrétně se ve skleničce jedná. Až na první vzorek, který celkem přesně identifikoval J.Č., jsme spíše tápali. Naštěstí se na nás za to pan Buřič nezlobil a identitu všech vzorků postupně odhaloval sámJ.

První a jediné víno, které na etiketě nemělo uvedeno slovo Leroy, bylo Chablis 2011 AOC od Domaine Christian Moreau Père et Fils. Rod Moreau v Chablis vína vyrábí již přes dvě stě let. Pan Christian Moreau vína pod vlastním jménem a z vlastních hroznů produkuje od roku 2002. Dnes vinařství vlastní 12 hektarů vinic z nichž velká část v polohách Grand Cru: Vaudesir, Valmur, Blanchot, Les Clos a raritou je rodinný monopol Clos des Hospices v Grand Cru Les Clos.

Mladé AOC Chablis zlatavé barvy mne nadchlo. Svůdné aroma bílých květů, citrusů zaplnilo celou skleničku, postupem času se pěkně rozvíjelo. V ústech následovala mohutná exploze kadence atomového hřibu. Víno je mladé, se šťavnatou kyselinkou, ale již nyní kromě citrusů a kandovaného ovoce nabízí typickou mineralitu. Hotové víno, které si lze vychutnat okamžitě, hned, teď, bez otálení, ale bez obav lze také uložit do archivu.

Jako druhé víno následovalo Bourgogne Grand Ordinaire 2004, AOC, od Domaine Leroy. Název apelace odkazuje na „obyčejnost“ vín zde produkovaných, primárně z odrůdy Pinot Noir, Gamay či Cesar, které mohou být doplněny až z 15 % bílými odrůdami Chardonnay, Pinot Blanc nebo Pinot Gris. Každopádně námi ochutnané víno bylo z odrůdy Pinot Noir, ve skleničce se prezentovalo pinotovou barvou poměrně slušné intenzity, s cihlovým okrajem. Ve vůni si toho každý najde hodně. Plný košík lesního ovoce, miska višní v čokoládě a nevím, co ještě. Chuť na mne byla trošku divočina, příliš štiplavé, se surovou tříslovinou. Z celé degustace mne toto víno oslovilo asi nejméně, takže se u něj více již nebudu zdržovat.

Druhé červené bylo o poznání svůdnější pití. Konkrétně Chassagne Montrachet 2002 z Maison Leroy, víno s hutnějším aroma, ke kterému jsem si poznamenal ostružiny, tmavé ovoce a dřevo. Postupem času se objevují čokoládové tóny. Opět spousta aromatických vjemů, v nose se to honí, až z toho jde hlava kolem. Tohle nemůže začít nudit, ani když člověk vypije dvě lahve za večer. V chuti to tentokrát pěkně ladí, víno je ohromně bohaté, s velkým nástupem a neskutečně dlouhým koncem. Nádherně vyladěná symfonie, po jejímž poslechu se publikum bude zaručeně dožadovat přídavku. Tu a tam se objeví sólo pro višeň, nebo lehce kořenitý nástup. Kulturní zážitek se vším všudy.

Absolutní extáze se u mne objevila hned u prvního bílého vzorku, a sice základního Bourgogne 1998 z Maison Leroy. Víno výrazné slámové barvy, opulentní nazrálé aroma sušeného sena, med, přezrálé citrusy. Znovu a znovu člověk přivoňuje ke skleničce a téměř vždy se objevuje nějaký bonus. Že by skořice? Na jazyku fantastické, až mi skoro vyhrkly slzy v očích. Geniální dílko, tohle víno, to je procházka podzimní loukou u babičky na chalupě. Cesta pře les (dřevo), kolem bylinkové zahrady na zápraží, kde babička čeká s voňavým koláčem posypaným citronovou kůrou.  Opět neskutečně dlouhá dochuť, která zůstává desítky a desítky vteřin…Jestli tohle je základ, nechtěl bych vidět nadstavbu…

Následovala návštěva Národního hřebčína v Kladrubech. Konkrétně jízda na plnokrevníkovi Bourgogne Aligoté 2009, Domaine Leroy.  Barva zlatavá, neskutečně hutné aroma. Čichám, čichám člověčinu, nebo spíš „žvířečinu“, pot, vůně koňské stáje. Voní to? Nevoní? Asi jak komu. V chuti celkem příjemně pitelné, ovocné v kombinaci s minerálními a travnatými tóny. Připraveno k pití. Jak se bude dále vyvíjet na lahvi? Kdo ví…Možná Josef Váňa…

Posledním vínem z vypečené šestice bylo Meursault 1er Cru 2002, Les Perrieres, Maison Leroy. Podle Vladimíra Buřiče „typické Chardonnay“ od Leroy, které má svou budoucnost ještě před sebou. Barva vína jasná, čistě zlatá s krásnými odlesky. Explozivní aroma neskutečně bohaté s ovocnými tóny, medem, bylinkami…Těžko popsatelný koktejl vůní a dojmů. Starodávný parfém, objevený v zapomenuté truhle v podkroví. V chuti nazrálé, dlouhé, mohutné, medové…Děkuji za ty dary.

Pro mne tato akce byla prvním setkáním s víny Leroy a dlouho na něj nezapomenu (alespoň doufám). Celou degustaci jsem si náramně vychutnal, a jestli madam Leroy někdy v budoucnu zamíří do Čech (naposledy tu byla asi 2007), nesmím si setkání nechat ujít. Vína z vinařství Leroy každopádně zůstanou pro většinu z nás smrtelníků sváteční pití nebo investiční komoditou. Odpovídá tomu jejich cena, která se i u základních vín pohybuje v řádu tisíců, u starých ročníků v řádu statisíců. Ve většině případů si ovšem můžete být jisti, že rozbité prasátko za obsah lahví stojí. Pokud se chystáte oslavit 70. narozeniny své babičky, 10. výročí svatby, narození třetího syna nebo první titul v okresním přeboru, zkuste si někdy místo tradičních bublinek z Champagne dopřát fortelné burgundské…